Stalo se...

Zimní výprava 22.–24. únor Tanvald

Poslední únorový víkend jsme vypravily na další víkendovou akci. Tentokráte do krásné horské chaty Modrá Hvězda u Tanvaldu.

Cesta k chatě byla nelehká, ale radost z dosažení cíle převeliká. O pár hodin dřív dosáhly cíle Copík, Vikča a Boule, aby na chatě zatopily. Jakmile jsme se všichni sešly a zabydlely, vytáhly jsme večeře od maminek a naplnily svá hladová břicha. Už večer pro nás měla Vikča připravený program a celý víkend byl ve znamení Anny a Elzy ze Sněhového království. Po programu nechybělo čištění zoubků a zalehnutí do spacáků.

V sobotu ráno nás čekala rozcvička a pak lahodná snídaně. Po snídani měly mladší holky program s Vikčou, zatímco starší holky se šly projít s Boulí, a k tomu měly přednášku k odborce Horolezec. Posilnily jsme se ovocným salátem a pokračovaly v dalším programu. Následně jsme opět naplnily svá břicha skautskou klasikou – těstoviny a červená omáčka s masem. Pak nesměl chybět polední klid na trávení tak dobrého jídla. Abychom si užily pravou zimu a krásné počasí, které v sobotu bylo, vyrazily jsme na výlet. Před  námi byl okruh po okolí spojený s ježdíkováním, klouzáním  se po zadku a spoustou sněhu, ledu a sluníčka. Když jsme došly opět k chatě, ještě jsme si chvíli užívali zimních radovánek, a pak jsme už zamířily do krásně vytopené chaty a daly si čaj na zahřátí. Po sváče jsme nenamáhaly nohy, ale ruce, jelikož pro nás měla Vikča připravené rukodělky. Kdo by si nechtěl vyrobit Olafa, Annu nebo Elzu. Večeře byla také typicky skautská a to buřtguláš. Plni sil jsme se pustily do vymýšlení scénky na písničky z filmu a upustily uzdu našemu hereckému talentu. Vyčerpány nadupaným dnem jsme se zahrabaly do spacáků a spokojeně dřímaly.

Nedělní dopoledne uteklo jako voda. Nedělní rozcvička ve spacácích, snídaně plná dobrých buchet, poslední program na záchranu Anny, Elzy a Olafa, zabalit všechny věci a jako poslední uklidit chatu. Jelikož času bylo dost ještě jsme se sklouzly na ježdících, a pak už byla na řadě cesta dolů k vlaku. Cesta nám utekla rychle a už jsme jen čekaly na náš vlak. Cestou vlakem jsme hýřily dojmy a někteří z nás únavou klimbaly. Když jsme dorazily do Turnova, už na nás nedočkavě čekali rodiče.

I přesto, že nás na výpravě nebylo moc, tak jsme si ji užily a doufáme, že nás příště pojede více.

A jak výprava vypadala okem fotografa :Píti se můžete kouknout zde.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *